Čas pro Blanické rytíře?
 Aféra kolem bývalého hejtmana Davida Ratha se propírá v médiích již několik týdnů. Sociální demokracie zpochybňuje ústavně právní okolnosti případu a čelí Rathovu náznaku, že nešlo o úplatek, ale o peníze do stranické pokladny. Policie je napadána ze zaujatosti. Kritici upozorňují na jiné nevyřešené kauzy. Zkrátka takový typický „český guláš se šesti“ (nebo se sedmi?).
Aféra kolem bývalého hejtmana Davida Ratha se propírá v médiích již několik týdnů. Sociální demokracie zpochybňuje ústavně právní okolnosti případu a čelí Rathovu náznaku, že nešlo o úplatek, ale o peníze do stranické pokladny. Policie je napadána ze zaujatosti. Kritici upozorňují na jiné nevyřešené kauzy. Zkrátka takový typický „český guláš se šesti“ (nebo se sedmi?).
Pokud jde o ústavně právní aspekt, je skutečně otázka, zda mohla policie vzít poslance do vazby, dokud nebyl vydán. To přenechme právníkům a obhájcům. Teď už vydán je. Je zajímavé, kolik teorií, námitek a zpochybňování se vyrojí, dokud ještě nikdo nevíme, co vše policie k tomuto případu má. Veškerá diskuse se točí kolem Davida Ratha, ale zapomíná se, že ve hře (alespoň zatím) je dalších 6 podezřelých.
Připomeňme si, že policie sledovala a odposlouchávala tyto lidi. Do jejich společnosti David Rath vstoupil sám, a stal se tak neplánovaným „úlovkem“. Že měl při zadržení v rukou krabici se 7 miliony sám nepopírá, další miliony byly nalezeny u Ratha a Pancové v domě a oni také netvrdí, že je tam neměli. To je to co víme, ostatní nechme na vyšetřování policie a na posuzování soudu. Připomeňme si, že do soudního verdiktu jsou všichni z hlediska práva stále nevinní.
Horší je však jiná stránka věci, dopad na stav společnosti. S každým skandálem se vždy otevřou nezahojené rány skandálů, které nebylo možno vyšetřit, protože nebyl nikdo chycen za ruku. Nedůvěra v právní stát se drolí.
Pevně věřím, že policie pracuje i na jiných případech a že se postupně učí své práci tak, aby bylo možné výsledky vyšetřování předložit soudci, ne jenom novinám ke všeobecné frustraci společnosti.
Naprosto největší však je dopad na důvěru v politiku. Občan má dojem, že každý, kdo je u moci, krade, že všechny strany jsou stejné, liší se jen aktuální statistiky jejich skandálů. To nahání vody na mlýn různým obskurním uskupením (VV apod.) a je jen otázka času, kdy se jejich přízeň „vděčně“ vrátí do lůna rodné strany anebo se dají k náckům.
Rozhodování v politickém zápolení před volbami už dávno není o tom, jakou sociální a národohospodářskou politiku kdo nabízí, ale o tom, kdo má méně másla na hlavě. To ale neprospívá nikomu a ničemu.
Svatý Václave, vévodo české země, pomoz nám! Anebo si pomůžeme sami?

 
																			 
																			 
																			 
																			 
																			 
																			 
																			 
																			 
																			
 
																			 
																			 
																			