Horní komora českého parlamentu si jako ústavní instituce přímo navazující na svou prvorepublikovou tradici uvědomuje ohromný význam československých legií pro vznik samostatného Československa a naši novodobou státnost.
Před čtyřmi lety jsme si připomněli 100. výročí bitvy u Zborova. Právě nečekaný úspěch této bitvy se stal rozhodujícím impulsem pro uznání československé zahraniční akce v očích dohodových spojenců. U Zborova vytvořený sbor pak svým zásahem o rok později napomohl celkovému vítězství mocností Dohody v první světové válce, když obsazením magistrály přerušil do té doby nepřetržitý proud německých a rakouskouherských zajatců z Ruska. Hrdinství našich legionářů zajistilo, že Češi a Slováci byli po válce zařazeni po bok vítězných národů. Vojenské úspěchy Československých legií v Rusku představovaly hodnotu, o niž se mohl nový stát opřít a z níž čerpal své sebevědomí a národní hrdost. Ukázalo se, že do „velkých“ dějin může zasáhnout i „malý“ národ, že konkrétní statečnost nás samotných může mít nečekaný a široký dopad i na „světové“ dění. Legionářský příklad se stal vzorem a závazkem i pro další generace. Sebevědomí druhého odboje se do značné míry opíralo právě o tuto tradici. Mnozí z hrdinů protinacistického odboje byli přímo legionáři, jmenujme Píku, Josefa Mašína, Josefa Balabána a mnoho dalších.
Jsem velmi rád, že dnešní česká armáda se právě k této legionářské tradici hlásí a navazuje na ni. Našimi novodobými legionáři jsou účastníci zahraničních vojenských misí, stateční mužové a ženy, kteří reprezentují naši vlast na mnohdy vzdálených bojištích světa. To jsou ta povzbudivá fakta, která si 100 let od založení Československé obce legionářské připomínáme. Vy jako veteráni ovšem dobře víte, jak ošemetné je zapomínat na záměry a vytrvalé úsilí protivníků. Totalita, snaha univerzálně ovládnout určitý prostor, národ, nebo i celý svět se nikdy nemůže slučovat s vlastenectvím, sebevědomím a národní hrdostí. Nejsme a nikdy jsme nebyli národ Švejků, jak je nám s oblibou neustále podsouváno. Tuto zemi nikdy nezradila vlastní armáda, ale vždy jen její politické vedení, případně neprozíravý postoj spojenců. Komunismus dobře věděl, proč je třeba legionářskou stopu vymazat z paměti země. Ochotně mu k tomu posloužil Svaz bojovníků za svobodu, který Československou obec legionářskou po únorovém puči násilně včlenil do svých řad, aby ji následně – protiprávně – úplně zrušil. A po roce 1989 to byl znovu Svaz bojovníků za svobodu, kdo stál v cestě osamostatnění Obce. Naštěstí je dnes ČSOL samostatnou a svéprávnou odbojovou organizací.
Žijeme v turbulentní době, zlo, které z podstaty zotročuje jedince i národy na sebe bere nejrůznější podobu. Není vždy snadné vyznat se se v záplavě líbivých slov, převlečených významů a nejrůznějších nezpochybnitelných doktrín ustavujících jediné správné myšlení. Každý, pro nějž jsou vlast, hrdost, tradice, historie, úcta k předkům, rodina nebo domov přežitkem, vědomě či nevědomky připravuje půdu nejrůznějším novodobým demagogům a totalitářům. Právě legionáři a jejich hluboká stopa v naší historii, odkaz mužů a žen, které nepochybovaly o tom, co je jejich povinností k vlasti a příštím generacím, nám pomáhá orientovat se v kdejaké pomíjivé bouři času. Dovolte mi závěrem, abych vám, legionářům a nositelům legionářských tradic popřál mnoho sil ve vaší tak důležité práci a poděkoval vám, že bdíte nad pamětí našeho národa a nedovolíte, aby se zanesla prachem dobové poplatnosti.
Legionáři si připomněli 100. výročí vzniku své organizace, která byla vždy zastánkyní ideálů, na nichž byl založen československý stát. Na slavnostním zasedání Československé obce legionářské v Pantheonu Národního muzea v Praze jsem reprezentoval Senát a ve svém vystoupení připomněl:
