Vánoční povídání se senátorem Jiřím Oberfalzrem

Pozvolna si zvykáme, že pokud se něco v našem regionu děje, tak tam s největší pravděpodobností potkáme senátora Jiřího Oberfalzera (ODS). To dříve nebývalo zvykem, ještě tak v předvolebním klání se i do zapomenutých Kotěhůlek uráčila nějaká ta hlava pomazaná…

Pan senátor nasadil již v prvním roce svého senátorského úřadování ďábelské pracovní tempo, čímž dokazuje, že jemu svěřený senátorský post nebere jako trafiku pro vysloužilce, a sebe jako senátora rozhodně nepovažuje pouze za okrasu prestižních večírků.

A tak jsme ho potkávali v Domovech důchodců, v ústavech sociální péče, na koncertech v kostelech, na vernisážích výstav, na různých besedách atd.

Objevil se také na setkání podnikatelů v Hořovicích, kam přijel přímo ze zahraniční návštěvy v Bratislavě. Požádali jsme ho, aby zhodnotil rok svého působení v Senátu a v našem regionu.

„V Senátu působím jako místopředseda výboru pro Evropskou unii, také jsem v mandátovém a imunitním výboru, předsedou stálé komise Senátu pro média a členem organizačního výboru a vedení našeho politického klubu.

Pokud jde o region, téměř každé pondělí, až na vzácné výjimky, se zdržuju v kanceláři, kde organizuji schůzky a potkávám se s lidmi.

Nejčastěji se na mne obracejí starostové, pak občané, ale i podnikatelé a firmy. Starostové nejčastěji potřebují pomoci v komunikaci s úřady. Jde o celou řadu problémů např. o povolení nějakého provozu ze strany ministerstva životního prostředí, zřízení protihlukové stěny, prominutí penále za formální nedostatky ve způsobu použití dotace. Hlavní výhodou je, že se mým prostřednictvím povede dostat k jednání osoby, které o věcech rozhodují. Většinu projednávaných záležitostí se daří prosadit.

Občané se mne obracejí zejména, pokud mají problémy ve vztahu k obcím, např. vyřízení stavebního povolení, spory kolem pozemků. Jsou to velmi různorodé záležitosti, také za mnou chodí lidé, pokud pociťují křivdu kvůli nějakému úřednímu rozhodnutí. Firmy potřebují vyřídit nějaká povolení v souvislosti s rozvojem, a vyřizování se neúměrně vleče. Často se podnikatel dostává do střetu se státní správou, a ta se k němu nechová vždy tak vstřícně, jak by měla.

*Svého času jste měl představu, že byste pravidelně jednou za měsíc úřadoval také v Hořovicích.

Zatím se mi zdá, že bych tady nebyl využit. Ale v Hořovicích jsem jednou, dvakrát za měsíc určitě přítomen na nějaké akci, a tam mne může oslovit kdokoliv. Také pro mne není problémem zajet i do menších obcí, pokud se dozvím o nějakém problému. Není tedy nutné jezdit za mnou. Už jsem několikrát jel i za zcela soukromou osobou, pokud potřebovala moji pomoc a bylo pro ni obtížné někam cestovat.

*Ve vašem volebním programu jste měl řadu plánů, povedlo se vám z nich už něco uskutečnit?

Volební témata, která se týkala daní, rozpočtování obcí a reforem penzijního systému a zdravotnictví, vyžadují ke skutečné změně většinovou podporu nejen v Senátu, ale i v Poslanecké sněmovně. Na tu teprve čekáme.

Ale například rozpočtovému určení daní jsme věnovali veřejný seminář, kterého se zúčastnili i zástupci obcí (z našeho regionu tam bylo okolo dvaceti starostů) a ministerstva místního rozvoje a hlavně financí. Na leden připravuji seminář o dopravní infrastruktuře na okrese Praha západ, což je opět jedno z mých volebních témat, ale hlavně velice palčivá otázka, která se dotýká desítek tisíců občanů.

*Politikům se často vytýká, že zapomínají na lidi.

Sama už jste zmínila, že chodím mezi lidi často. Myslím, že nelze říct, že občané nemají možnost mne oslovit. Ale jezdím i za staršími občany, kteří už mají svůj akční rádius omezen.

Například začátkem prosince jsem ukončil téměř měsíční túru po domovech důchodců, kterou jsem pojal jako předvánoční setkání. Nešlo o oficiální prohlídky domovů, s vedením jsem se sice pozdravil, ale hlavně jsem hovořil s jejich obyvateli, ptal jsem se jich, co je trápí, jak se jim tam žije, bavíme se i o obyčejných věcech. Vždycky mě potěší jejich zájem a moudrý nadhled. *Umíte si představit, že byste se v takovém domově ocitl?

Snad mám ještě do té doby daleko, ale dovedu si představit, že v určité fázi života budu potřebovat zvýšenou péči a zázemí, které mi rodina nebude moci dát. Nikdy jsem tam neslyšel žádný projev nespokojenosti. Většinou jsou to velice nová zařízení (snad kromě Dobřichovic a Zátora) a je tam o klienty dobře postaráno.

Samozřejmě, že by někteří senioři byli raději v kruhu své rodiny, ale v dnešních podmínkách a pracovních nárocích, které jsou na rodiny kladeny, to prostě není možné. Zájem o přijetí do Domovů důchodců je veliký a jejich kapacita rozhodně nestačí. Např. ve Zdicích jsem se dozvěděl, že v pořadníků mají asi 170 žádostí a kapacita je něco kolem 70.

*Kam byste zařadil návštěvy koncertů v kostelech?

To je můj zájem o charitativní činnost, ale také o kulturu. Např. jsem pořádal benefiční koncert u Sv. Jakuba v Berouně, výtěžek byl věnován na činnost Farní charity v Berouně, konkrétně pro pečovatelskou službu. Mojí největší akcí je založení festivalu Berounské Letorosty, který se koná v autokempu Na Hrázi, výtěžek ze vstupného byl věnován projektu společnosti Lomikámen. Tím se sám snažím přicházet s aktivitami, které by obohatily život v regionu. V Hořovicích již druhým rokem podporuji žákovský fotbal, který má velmi dobré výsledky a uvažuji o uspořádání senátorského žákovského turnaje, kterého by se zúčastnila družstva i z dalších okresů.

*Vaše účast na koncertech v kostelech mne vede k otázce, – jste věřící?

Jsem takový nedbalý věřící, nejsem příslušníkem žádné církve a nezúčastňuji se aktivně náboženského života. Avšak velice hluboce mne oslovují křesťanské tradice, mám svoji vlastní víru, která nemá žádný pevný formální rámec.

*Věřily nebo věří ještě vaše čtyři děti na Ježíška?

Nejdéle to vydrželo nejstaršímu, nejkratší dobu věřil na Ježíška nejmladší, kterému je teď deset let. Ti starší mu to tajemství brzo prozradili a tak byl na Ježíškovi nejvíce ukrácen.

*Zdá se, že váš program je čím dál víc nabitý, dá se to ještě zvládat?

Už v předvolební kampani jsem zdůrazňoval, že jsem připraven se zúčastňovat života v regionu, že žádné místo není tak vzdálené, abych se tam nedostal, a žádná akce tak málo významná, abych jí nevěnoval pozornost. Kromě velkých akcí se zúčastňuji i setkání několika lidí, např. v Novém Jáchymově se na pracovním jednání setkala skupina asi pěti aktivních podnikatelů z Křivoklátska se skupinou Irů, kteří podnikají v agroturistice. Taky jsem např. navštívil obec Vižinu, kde otevírali dětské hřiště, dost často se setkávám s hasiči i na výročních schůzích. Rád např. vzpomínám na oslavy tisíce let od první historické zmínky o obci Otročiněves. Již podruhé jsem byl letos na Cibulovém jarmarku v Hořovicích. Hezký byl Šemíkův memoriál, což byla cyklistická túra od Vyšehradu do Neumětel a nakonec do Hořovic. Pěkná akce bylo sázení stromů u Hostími. Hezké byly také oslavy Jungmannova výročí v Hudlicích… Vycházím vstříc těm, kdo mne zvou a navštěvuji i akce, o nichž se dozvídám z novin.

Účast na těchto akcích mne těší, rád vidím, co všechno lidé dokáží udělat. Ze své životní zkušenosti vím, kolik úsilí stojí, pokud chce člověk cokoliv užitečného uspořádat a jak to bývá mnohdy nevděčné.

*Zbývá vám vůbec nějaký volný čas?

Volné víkendy za ten rok působení v Senátu bzch mohl spočítat na prstech jedné ruky. Většina akcí je právě o víkendech a já na nich chci být.

Mým největším problémem je uchránit si trošku času na sportovní aktivity. Jezdím na kole, hraju tenis a volejbal. Rekreační sport považuji pro své zdraví za naprosto nezbytný. Rád bych si uchoval fyzickou kondici. Pokud by se pracovní tempo mělo ještě více stupňovat, musel bych něco omezovat. Nejvíc na mou práci samozřejmě doplácí rodina. Ji ukrátit nechci, avšak omezit svou přítomnost v regionu taky ne…

*Zřejmě jde o velice pestré zážitky, zajímavé osudy lidí, nevede vás to k tomu, abyste si je zapisoval?

Potkávám hrozně moc lidí a skutečně není ani v mé paměťové kapacitě si je všechny pamatovat. Na zapisování není čas, ale občas by se to hodilo. Vybavuji si tváře, ale mám problém k nim přiřadit jméno i konkrétní událost, kde jsme se potkali. Když ale někoho vidím víckrát, už je to lepší, je to takový hezký pocit sousedství, když už lidi znám a máme společné zážitky.

*Máte pro obyvatele svého senátorského obvodu nějaké vánoční a novoroční přání?

Především všem přeju zdraví a spokojenost. A jako politik jim přeju, aby jim politika nebrala náladu a chuť do života, a aby jim sloužila, protože to její hlavní poslání. Osobně bych se toho rád dočkal, až to taky lidé budou takto vnímat. Alespoň mým cílem je pomáhat lidem a ne sobě.

Marta Ševac