Regionální magazín Kurýr se ptá

Foto: wikipedia.org

V roce 2004 vystřídal v senátorském křesle za volební obvod Beroun – Praha západ lokálního patriota a majitele nižborských skláren Jiřího Rückla politik ODS Jiří Oberfalzer. O šest let později dokázal svůj mandát obhájit, když ve vyrovnaném souboji porazil kandidátku koaliční strany TOP 09. Pochází z Karlových Varů, ale v našem regionu zapustil hluboké kořeny. Mimo jiné i díky spolupráci s poberounskými ochotníky, v jejichž úspěšných inscenacích pravidelně vystupuje. Vedle vysoké politiky se zapojil i do komunální, když se loni stal zastupitelem Králova Dvora, ve kterém žije.

Vysoká politika, komunální politika, divadlo, členství ve správních radách… Kolik má váš den hodin?

24, ale ten pracovní podle potřeby 8-12, jen výjimečně 16.

Jak vypadají prázdniny senátora za ODS? Byl jste na jachtě v Toskánsku?

Měl jsem jen takové poloprázdniny. Téměř každý den jsem měl nějakou povinnost, ale bylo to tak na čtvrt plynu. Na dovolenou jsem nikam nejel. Rodina byla chvíli v zahraničí, ale já jsem se pohyboval převážně na Berounsku. Se synkem poznáváme zajímavá místa našeho regionu pěšmo. Pro média nic zajímavého. (V Toskánsku jsem byl na týden asi před osmi lety, je to tam moc krásné.)

Využil jste někdy výhody poslanecké, respektive senátorské imunity?

Ne. Nevyužívám ani bezplatné dopravy.

Z čeho jste měl za dobu strávenou ve vysoké politice největší radost?

Samozřejmě jsem měl radost ze znovuzvolení. Bylo to velmi napínavé, oproti roku 2004 jsem dost ztratil na Praze-západ, ale zato jsem posílil na Berounsku. Jak sami uvádíte jsem tu v regionu přistěhovalcem a vzestup mé podpory (zvláště v období obecného odvratu od ODS) cítím jako ocenění mé politické práce a společenské angažovanosti v Poberouní.
Za velkou událost předchozího volebního období pokládám druhé zvolení Václava Klause prezidentem. Je to osobnost, která výrazně vyčnívá nad naším politickým průměrem. Příští volba prezidenta, kterou ještě zažiji jako senátor, bude zřejmě mnohem těžší.

Jaké bylo vaše nejtěžší rozhodování v Senátu?

Určitě to byla ratifikace Lisabonské smlouvy. Věděl jsem, že pro náš stát není výhodná. Postavit se proti většině a pokusit se tento proces zastavit chtělo dost odvahy od všech nás sedmnácti senátorů, kteří jsem se obrátili na Ústavní soud. Stálo mě to hodně sil a nervů. Užil jsem si dost špíny i nadávek, ale jsem přesvědčen, že to bylo správné a že pravda byla a je na naší straně. Mimochodem, už to začíná být jasné i většině veřejnosti.

Budeme volit nového prezidenta v přímé volbě?

Zkušenost říká, že se to nepovede, ale netroufám si hádat z koule. Sám bych doporučoval, aby se přímá volba spojila s reformou Senátu. Bude-li prezident volen přímo, bude mít silnější postavení a mělo by se to projevit i v jeho pravomocech. Ideální by bylo převést na něj některé pravomoci Senátu. Senát pak učinit čestným tělesem, které by schvalovalo jen ústavní a volební zákony, ratifikovalo některé mezinárodní smlouvy, volilo ústavní soudce a rady veřejných institucí. Senát by se tak omezil na tu pojistku demokracie, jakou měl původně být, a stál by více nad výkonnou politikou.

Atmosféra v Senátu je poměrně kultivovaná, dovedete si ale představit, že byste jako poslanec musel být účastníkem jednání plných vulgarismů a osobních útoků daleko za hranou slušného chování? Jak hodnotíte současnou úroveň politické kultury?

Jako velmi nízkou. Ale to neplatí jen ve Sněmovně, ale povšechně v celém našem veřejném životě. Úroveň veřejné debaty je dost ubohá, zásluhu na tom mají i média, která opomíjejí podstatné věci a skáčou po kdejaké senzaci. Myslím, že kulturnost naší společnosti obecně klesá. Zdá se mi, že je to zejména patrné v posledních deseti letech. To vše ještě umocňuje rostoucí sociální napětí a strach z budoucnosti.

Máte aktuální osobní zkušenost s dvěma různými úrovněmi politiky. Jaký je podle vás největší rozdíl mezi vysokou a komunální politikou?

„Vysoká“ politika řeší celostátní problémy. Zabývá se zejména nastavením určitých pravidel pro různé oblasti života státu, je proto abstraktnější, komplexnější a taky omylnější, protože je komplikovanější.
Na komunální úrovni se řeší věci, kterým lze snadno porozumět a jejichž důsledky lze lépe domyslet. Komunální politika má navíc obrovskou výhodu v konkrétnosti. Výsledky vaší práce lze vidět i cítit a dočkáte se jich v rozumném horizontu několika let. Když se něco nepovede, máte možnost to rychle napravit.
Zkrátka práce na městě dává mnohem větší uspokojení.

Je pro vás těžší zahrát politika v divadelním představení nebo jím být v reálném životě?

Určitě je to lehčí v divadle. Tam se pracuje se zkratkou, lehkou nadsázkou. Politik na divadle také nemá žádnou odpovědnost, jen za provedení role, které ovšem nejdřív nazkouší. Nemusí obhajovat své postoje před voliči a o jeho obsazení rozhoduje jen režisér.
Dělat opravdovou politiku je náročné a nevděčné, potlesk se ozve jen velmi, velmi zřídka, pokud vůbec. Taky si všimněte, kolik lidí hraje v politice radši jen divadlo. Je to prostě efektnější a vděčnější.

Jste dlouholetým garantem festivalu Letorosty, jehož hudební dramaturgie je velmi pestrá. Jaká muzika je vám z letošního programu osobně nejbližší? Hrál jste někdy na nějaký nástroj?

To nestojí ani za zmínku. Hrál jsem trochu (a hlavně špatně) na kytaru. S ochotníky jsem si párkrát zazpíval, ale ani to není moje silná stránka. Pokud jde o hudební styly, mám celkem široký rozsah zájmu: od folku až po rock, líbí se mi jazz, etno, ale mám rád i moderně pojatý folklor a klasickou hudbu, to zejména.
Z letošního programu se těším na Annu K, je v koncertním provedení strhující, už jsem ji slyšel u nás v Králově Dvoře, Wohnout – takový střední proud pop-rocku, Gipsy -skvělý etno-hiphop. Tato pestrost mi vyhovuje, snad se budou bavit i návštěvníci Letorostů. Přijďte určitě, vstup je opět zdarma.

Hrajete v ochotnickém představení Postřižiny tak schválně. Dokážete vyjmenovat aktivní pivovary ve vašem senátorském obvodu?

Neví, jestli všechny, ale uvedu ty, kde jsem osobně byl a ochutnal jejich produkty: Berounský medvěd, Chýně, MMX Lety, Matuška Broumy (to už je ale za hranicí mého senátního obvodu). A dál nevím…

Nějaký vzkaz pro voliče na závěr?

Nenechte se otrávit. V životě jsou hezčí a důležitější věci než politika.

Mohlo by se vám líbit...