Rozhovor pro ECHO

Máte za sebou první rok v senátorském křesle, co Vám tento rok dal a naopak, o co Vás ochudil.

Dal mi obrovské množství práce. Ale vesměs práce příjemné nebo alespoň užitečné.

Samotná činnost v Senátu pro mě nebyla velkým překvapením. Systém práce při projednávání zákonů jsem znal, jenom jsem netušil, že výbor pro záležitosti Evropské unie zasedá naprosto nejčastěji ze všech ostatních výborů. Je to dáno tím, že produkce norem, koncepčních dokumentů, legislativních aktů a analytických zpráv v Bruselu se podobá chorobnému bujení. Někteří evropští politici volají po rozšíření pravomocí unie heslem: „Více Evropy!“ Sám bych v tom byl obezřetnější. Jsem zastáncem rozumné, tedy co nejmenší regulace. Nesdílím pocit, že jedno nadnárodní centrum dokáže moudře řídit a spravovat věci každodenního života v každém koutě Evropy.

Uplynulý rok mi také dal celou řadu nových zkušeností, kontaktů a poznatků ze života mého obvodu. Snažím se zúčastňovat akcí v regionu a mám dobrý pocit, když cítím, že to lidé oceňují. Protože se nejvíce podniků, ať už sportovních, společenských nebo kulturních, odehrává o víkendu, mám za celý týden nejméně volného času, co jsem kdy v životě měl.

Co Vás ve vrcholné politice minimálně zarazilo, překvapilo či dokonce otrávilo?

Byl jsem již dříve vědom, že jedinec toho sám moc nezmůže, a to se mi potvrdilo. V politice je rozhodující, jakou hlasovací sílu dokážete přivést na svou stranu. S podporou klubu politické strany je to mnohem jednodušší.

Mám-li pojmenovat pár věcí, které mě zarazily, tak k nim určitě patří zjištění, jakými nedůležitými, ale o to líbivějšími iniciativami na sebe někteří senátoři upozorňují, když se chtějí prosadit jako nezávislí jednotlivci.

Politika je o tématech, a proto můžeme snadno identifikovat programově chudé skupiny. Ty vždy hledají „veliké“ téma, a pokud možno, téma hodně vzdálené v čase nebo místě. Někdy by neškodilo podívat se z tohoto pohledu na naše největší eurofily.

Co mě zarazilo, je určitě množství legislativních dokumentů, které parlamentem procházejí. Není v lidských silách všechny je pročíst. Tady se musí každý spolehnout na svůj klub, na legislativní odbor, a sám se soustředit jen na určitá témata.

Co mě vysloveně otrávilo, je kvalita předloh. Je relativně běžným jevem, že jsme ministry, kteří předkládají své zákony, přesvědčováni, že dobře vědí o jejich nedostatcích, ale ať je proboha schválíme, protože to spěchá, ať se nebojíme, že už jejich úředníci připravují novelu, které chyby odstraní. Jak se za tohoto stavu věcí může nejen občan, ale dokonce i právník vyznat v naší legislativě, to dost dobře nechápu.

Myslím, že si většina našich zákonů zaslouží důkladnou revizi.

Za svými poslanci a senátory jsou lidé zvyklí chodit s různými problémy. Dáte mi za pravdu?

Je to tak. Lidé vnímají senátora jako určitou instanci zastání – proti úřadům, proti starostovi, dokonce i proti sousedům. Zatím se na mě obracejí lidé s opravdu rozmanitými případy. Jinou významnou skupinou jsou starostové, obecní a mikroregionální zájmy potřebují nejrůznější pomoc nebo alespoň zprostředkování jednání s ministerstvy nebo ústředními úřady.

Máte vůbec čas věnovat se i těmto věcem, když z vašeho senátorského profilu nad tímto rozhovorem vyplývá Vaše skutečně velká vytíženost?

Už jsem řekl, že času je tragicky málo. Ale snažím se. Jsem nervózní z toho, jak některé věci dlouho trvají. Soustavně mám před sebou záležitostí tak na dva měsíce. A říkám si někdy, jestli to vůbec lidé dovedou pochopit, že se ode mne dočkají nějakého konkrétního kroku až za takovou dobu. Většina věcí vyžaduje několik jednání, jen než se načasují schůzky, tak to trvá, ale bez nich se většinou žádné řešení nenajde.

Pár věcí už se povedlo, jiné se stále vlečou a nové podněty přibývají…

Pokud ano, co jste například řešil, kde jste pomohl?

Věci dokončené se většinou týkají problémů obcí, potíže ve stavebním řízení, problémy s penalizací při vyhodnocení dotací, majetkové záležitosti obce. Promiňte, že nebudu konkrétní, ale nechci zveřejňovat problémy radnic.

Naopak málo úspěšný jsem, pokud jde o pomoc při získávání dotací. Přímluva, zejména z rozpočtových prostředků, musí přicházet s velikým předstihem. Takzvané poslanecké pomníčky se odehrávají pouze v Poslanecké sněmovně, Senát s rozpočtem vůbec nepracuje.

Zatím se daří řešit spíše menší věci.

Můžete se pokusit zhodnotit váš první rok v roli senátora právě v souvislosti z Vaším volebním obvodem, kam spadá i velká část Berounska.

Řekl bych, že to byl rok vzájemného poznávání. Snažím se systematicky mapovat obce, organizace a firmy, které v místech působí, společenský, sportovní i kulturní život. Lidé poznávají, že se na mne mohou obracet, že nejsem zavřený někde v budově Senátu. Objevuji se na nejrůznějších akcích několikrát do týdne a myslím, že naplňuji to, co jsem sliboval v kampani, že pro mne žádné místo není tak vzdálené a žádná obec či událost tak malá, abych se tam nevypravil.

Snažím se také přinášet nějaké vlastní aktivity. V září proběhl první ročník folk-rockového festivalu Berounské LETOROSTY v kempu Na Hrázi. S Městským kulturním střediskem připravujeme Hrabětovy Hořovice, v Řevnicích zahájíme příští léto přehlídku country music. Pravidelně spolupracuji s hasiči na Praze-západ a chystám se berounské – mám jeden hezký plán, který ale ještě nechci prozrazovat, nechte se překvapit.

Prostřednictvím svého nadačního fondu Letorosty pomáhám různým dobročinnými spolkům (např. Lomikámen, Zvonek, Oasa), ostatně výtěžek ze vstupného na Berounské LETOROSTY vždy půjde nějaké charitativní organizaci z regionu.

Pomáhám také žákovskému fotbalu v Hořovicích a připravuji žákovský fotbalový turnaj pro družstva z našeho okresu, ale také ze sousedních, takový západo-středočeský pohár senátora.

Myslím, že toho za mnou není málo.

Blíží se konec roku a za dveřmi je rok volební. Vás se sice bezprostředně netýká, ale na druhou stranu – před ODS stojí velký úkol: zabránit, již zcela neskrývanému, spojenectví ČSSD a komunistů. Bez toho totiž nemá cenu hovořit o dalších věcech, které má ODS ve své Modré šanci a jistě je rozpracuje i ve svém volebním programu.

Mýlíte se, když říkáte, že se mě netýká. Byl jsem jmenován šéfem středočeského volebního štábu, takže mám o další „zábavu“ postaráno.

Pro ODS to budou důležité volby. Ale pro českou společnost přímo osudové.

Spojenectví sociálních demokratů s komunisty již zabránit nelze. To už dávno existuje. Jediným novým jevem je, že to současný premiér vůbec neskrývá. Ale lze zabránit tomu, aby po volbách vládla koalice ČSSD-KSČM, ať už bude otevřená nebo maskována za menšinovou vládu Sociální demokracie. Všechno záleží na občanech a jejich hlasech ve volbách.

ČSSD teď bude dělat líbivé kroky. Už začala snižováním daně z příjmu. Zajímavé je, že vládla 8 let a že to dělá až půl roku před volbami. Ale takových na voliče orientovaných populistických kroků bude jistě více. Já jen věřím, že lidé pamatují více než posledních pár měsíců a že podle toho budou hodnotit.

Jen namátkou: vyhnáním 30 tisíc živnostníků ze samostatného podnikání, zdražení stavebních prací a dalších výrobků a služeb přeřazením do vyšší sazby DPH, zvýšením cen pohonných hmot díky zvyšování spotřební daně nad rámec požadavků EU, zrušení možnosti ucházet se o studium na více než jedné střední škole, nesmyslné hygienické požadavky na restaurace a školní jídelny – to jsou ty menší věci.

Pak jsou zde ovšem pravé kasaštyky: velké státní zakázky dálnice D47, Grippeny a obrněné transportéry, kdy vláda upřednostňuje jednoho zájemce a státu tak unikají miliardy, nejnovější mezinárodní ostuda se začachrovaným Unipetrolem, kdy stát přišel o 5 miliard, ale i starší kauza předání IPB předem vybrané ČSOB s tím, že stát uhradí veškeré pohledávky, takže my všichni jsme zaplatili téměř 150 miliard a ČSOB dostala bankovní ústav s veškerou klientelou prakticky zadarmo atd. atd.

Je toho hodně, co lze připsat této vládě i jejím socialistickým předchůdkyním. Spoléhám, že si to všechno lidé pamatují.

Průzkumy ale ukazují, že váš velký náskok před ČSSD se bohužel nějak ztrácí.

K výsledkům průzkumů se stavím obezřetně. Je zajímavé, že jedna firma má vždy čísla příznivější pro naši opozici. Asi to bude jejich vzorkem populace. V minulosti už několikrát průzkumy selhaly a volební výsledky byly jiné. Takže to mě tak moc neznervózňuje. Nejlepší průzkum jsou volby samotné.

Do voleb je ještě 6-7 měsíců. Horší by bylo, kdybychom stále vycházeli jako drtivý vítěz a pak se to zvrtlo tak, jako v Německu.

Zauvažujte, prosím, kde jsou hlavní příčiny posledních nárůstů u ČSSD?

Hlavní příčina je v tom, že premiér Paroubek zpacifikoval vlastní stranické řady, takže onen pocit, že nevíme, čí vlastně ta Sociální demokracie je, hodně oslabil.

Osvojil si takový bodrý, arogantní, lidový soudružský styl, který zdá se oslovuje řadu občanů, kteří čekají, až někdo začne organizovat jejich životy. Chová se tak, jako že všechno zařídí, všechno vyřeší. Uráží prezidenta, což určité vrstvě společnosti konvenuje, uráží své oponenty, což na některé lidi dělá dojem, že má pravdu a že je silnější atd.

Věřím, že si brzo lidé všimnou, že jediné, co dělá, je že vyměňuje lidi, ještě nevyřešil jediný zásadní problém. Já nevěřím, že ty skupiny obyvatel, které jsou potenciálně našimi voliči, což jsou lidé pracovití, lidé samostatní, sebevědomí, lidé se zdravým selským rozumem, lidé, kteří si nepřejí návrat komunismu ani policejní diktatury, by mohly skočit na lep takové banální kamufláži.

Jak chce Vaše strana oslovit ty, kteří bohužel často ani k volbám nejdou, mladé lidi?

Pokud jde o mladé, my se věnujeme diskusi se studenty středních škol a učni posledních ročníků systematicky. Kromě debaty o aktuálních politických tématech se vždy zaměříme i na jejich účast ve volbách, aby si uvědomili, že i oni mají tu moc věci změnit.

Ale asi těžko dokážeme dohnat to, co není ve výchově v rodinách. Můj dospělý syn (20) si to uvědomuje a ještě žádné volby nevynechal.

Vyčítá se vám, že všechno jen negujete a sami nic neděláte.

To není pravda. V Parlamentu se snažíme, ale narážíme právě na těch 111 hlasů socialistů a komunistů. Přesto bylo přijato několik zákonů, které vzešly z dílny ODS. K ostatním zákonům dáváme užitečné připomínky a pozměňovací návrhy, v Senátu přicházíme s iniciativami, které vylepšují zákony a chrání občany a obce od nesmyslných výdajů. Například málokdo si všiml, že zrušení povinných paragonů od 50 Kč bylo navrženo Senátem. Senát také zastavil nesmyslnou novelu zákona o konfliktu zájmů, která by vyhnala ředitele škol a městských knihoven z radnic apod.

Hlavní těžiště naší práce je ovšem v přípravě našeho programu a konkrétních kroků k jeho realizaci. Naše expertní týmy dokončují návrhy opatření a zákonů. Máme rozpracován detailní postup pro klíčové reformy. Všechno představíme veřejnosti včas.

Příprava na volební kampaň je také dávno v běhu a jsme připraveni oslovit voliče s naší přitažlivou nabídkou.

Všimněme si, že se dnes veřejně diskutují vlastně jenom naše návrhy, naše politické koncepty, a sociální demokracie jim jenom oponuje. Přece by to mělo být naopak….

Patříte mezi optimisty, jako Váš předseda?

Jsem optimista a věřím ve zdravý rozum, který rozezná, co jsou jen prázdné (ostatně za posledních osm let vždy nedodržené) sliby a za čím stojí zodpovědná a systematická práce.

Ale hlavně, naše veřejnost už dnes ví, že ODS je jedinou skutečnou zárukou proti účasti komunistů na vládě.

Jsem přesvědčen, že i ty skupiny intelektuálů, které vždy hledaly pravicovou alternativu k ODS, tentokrát pochopí, že žádné na poslední chvíli spíchnuté koncepty „nových a nezkažených“ politických formací nevyvedou tuto zemi z tolikaletého tápání.

Na závěr, prosím, prozraďte Vaše největší přání do nového roku.

Máme-li mluvit jen o těch splnitelných přáních, pak mé největší je, abych si mohl s dětmi zajet tak aspoň na dva týdny k moři. K tomu je potřeba čas, ale i dost prostředků, protože naše rodina je velká.

Z těch obtížněji splnitelných bych zmínil, že sbírám odvahu na postavení nějakého domku, chtěl bych se usadit někde na Berounsku, mám několik lokalit, které jsem si zamiloval, ale je to zatím opravdu jen mlhavý sen.

Využijte našich novin pro novoroční poselství svým voličům, ale nejen jim. Konec roku je totiž už skutečně téměř za dveřmi.

A přitom mi to připadá jako včera, když jsem prošel senátními volbami…

Tak určitě popřeji všem hodně zdraví a štěstí. Hodně naplněných osobních plánů a dost času, aby si těch úspěchů mohli užívat. A také hodně radosti z blízkých a s blízkými.

Nezapomeňme, že to nejcennější vůbec máme vždy hodně nablízku, važme si toho.

Vlasta Dolejšová, redakce ECHO