Vystoupení na pietním aktu k uctění obětí komunismu v Motole

Jak dlouho nám trvá vypořádat se s následky komunismu. Ty materiální jakž takž (i když velmi pomalu), zmírňujeme.
Již v roce 1990 byl přijat restituční zákon, musel však být nesčíslněkrát novelizován. V roce 1993 byl přijat zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. V roce 1993 byl přijat zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Až v roce 2004 bylo například přijato Nařízení vlády o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, které umožnilo alespoň částečně kompenzovat důsledky perzekuce na důchodech pronásledovaných. V roce 2011 byl horko těžko schválen Zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu (III. odboj). A dosud probíhá vydávání osvědčení a symbolického odškodného jeho účastníkům. Mnozí se toho už nedožili.
Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi byl schválen po velké bitvě v roce 2012, 22 let po přechodu k demokracii! A ten boj vlastně nadále pokračuje. Jeho poslední fáze proběhne 30 let po listopadu u Ústavního soudu.
Mnohem rychlejší než demokraté byli pohrobci komunistického režimu. Hbitě privatizovali státní majetek a stali se z nich největší kapitalisté současnosti.
Ale nechme materiální otázky stranou. Podstatnější jsou ty duchovní. Škody napáchané na morálce národa, jeho mravnosti a etice si vyžádají práci generací. Novou demokracii jsme získali lacino. V sametové revoluci nepadl jediný výstřel, nemáme oběti na životech, prakticky nikdo nemusel téměř nic riskovat. Platí staré pravidlo, že toho, co je levné, si málo vážíme.
Letos uplyne 30 let od listopadu 1989 a nemohu se ubránit pocitu, že se nám komunismus vrací. Že se sami dobrovolně vzdáváme svobody a sebeúcty. Náš stát řídí bývalý komunista agent StB Bureš za vydatné podpory komunisty agenta StB Falmra. Hlava státu poklonkuje Moskvě a současně se snaží vlichotit komunistické říši Dálného východu, aby se zde poučila jak stabilizovat společnost.
Nevím, co by na to řekly oběti totalitního režimu, k uctění jejichž památky jsme se zde sešli? Vlastně nejspíš vím. Řekly by:
To jste se snad zbláznili!! Za tohle jsme nemusely umírat!! A měly by pravdu. Pojďme společně udělat vše, abychom se před jejich památkou nemuseli stydět