Největší téma polistopadové politiky

Téma imunity či jiných poslaneckých výhod se obvykle vynoří v předvolebním čase. V takových případech nelze nepodezírat navrhovatele z řad zákonodárců, že si tím chtějí získat veřejnou oblibu. (Mimochodem, to se nikdy nepotvrdilo.) Veřejnost pak – postupem času už bez napětí – sledovala, jak či z jakých důvodů bude takový návrh zamítnut. A místo obliby nastoupilo znechucení. Stejně tak tomu bylo i před posledními volbami. Návrh nebyl schválen.

Tehdy skupina senátorů ODS ohlásila, že přijde se zcela novou a zásadní úpravou imunity zákonodárců. Dnes je na světě. Ruší institut souhlasu Senátu/Poslanecké sněmovny pro zahájení stíhání senátora/poslance. Ruší dokonce i souhlas se zadržením nebo vzetím do vazby. To je fakt, nad kterým se někteří senátoři pozastavovali, protože takto lze fyzicky bránit příslušnému zákonodárci ve výkonu mandátu.

Sociální demokraté zase namítali, že se neruší přestupková imunita, a novináři se toho s hloubkou vhledu sobě vlastní ihned chopili. „Senátoři buď zaplatí pokutu, anebo půjdou před mandátový a imunitní výbor (MIV).“ Výsledný dojem: senátoři a poslanci jsou za přestupky nepostižitelní.

Není to pravda. Zákonodárci postihu neuniknou. Jenom si mohou vybrat, zda jejich řízení povede policie a následně dopravní odbor místně příslušného úřadu, anebo zda totéž řízení provede MIV.

Od té doby, co byla ustavena možnost výběru (dříve totiž řešil přestupky jen MIV) a zákonodárci mohou zvolit i běžný postup jako ostatní, se MIV v Senátu přestupky prakticky nezabývá. MIV zavedl nepsané pravidlo, že uděluje sankce na horní hranici, takže senátor nebo poslanec si k němu fakticky jde pro nejvyšší možnou pokutu.

Zrušením imunity na trestné činy se tak zákonodárci dostanou na stejnou úroveň jako běžný občan. U přestupků si mohou vybrat, zda to bude stejná úroveň s ostatními, anebo úroveň o stupeň horší.

Veliké téma – zrušení poslanecké imunity – tedy snad konečně zmizí z naší mediální scény.

Uvidíme, jak návrh obstojí v Poslanecké sněmovně.