Pouť díkůvzdání muklů – Svatá Hora, Příbram

Na Svaté Hoře u Příbrami na III. pouti díkuvzdání muklů, kteří přežili propad v NPT Bytíz u Příbrami v noci z 31. 3. na 1. 4. 1962, jsem pronesl tento projev k zúčastněným:

Kolik životů má na svědomí komunismus, kolik zmařených lidských osudů, kolik šrámů zanechal na duši národa, o kolik talentovaných, schopných a vzdělaných lidí připravil naši zemi.
Znovuobjevil, ba zdokonalil metody mučení, vydírání a ponižování. Likvidoval celé společenské stavy, sedláky, řeholníky, decimoval kněží a perzekvoval věřící. Pronásledoval lidi odlišných názorů.
Založil vlastní koncentrační tábory a naplnil je novodobými galejníky, z nichž mnozí se provinili jen nesouhlasem, či odporem, často jen pasivním. Někdy se „provinili“ jen tím, že na ně padl náhodný los k exemplární fyzické nebo společenské likvidaci.
A to vše prakticky vzápětí po šestileté nacistické represi.
Po čtyřech desetiletích systematické „socialistické“ decimace národa a jeho morálky, těžce povstáváme do svobody. Neseme si s sebou řadu nešvarů minulé epochy a poškozujeme tak i naši dobu. Čeká nás ještě hodně práce na sobě samých a naší společnosti, ale věřme, že povede k důstojnějšímu a spravedlivému životu pro všechny.
Nedalekým Bytízem prošlo na tisíce muklů, nemálo z nich byli političtí trestanci, někteří byli bojovníci proti nacismu a dostali se sem v důsledku originální Stalinovy „záliby“ zavírat zejména ty bezúhonné a nejlépe rovnou hrdiny, protože v takto vytvářené atmosféře se pak každý bojí každého.
Na rukou komunistů je dodnes sotva zasychající krev. Je bolestné vidět, kolik zvůle přinesla komunistická totalita a jak málo bylo potrestáno zločinů napáchaných v jejím jménu, pod její vládou.
Někteří lidé říkali a někteří si možná stále myslí, že idea komunismu byla dobrá a chyba byla jen v jejím provedení. Tohoto omylu se musíme zbavit. Dobro nelze nastolovat diktaturou, člověka nelze vylepšovat násilím. Nejlepším prostředkem i prostředím pro mravní pokrok je svoboda.
Takový byl ostatně i Boží záměr, dát člověku volnost, aby sám poznal, co je správné, aby sám hledal cestu k pravdě o sobě i o světě. Každé okrajování lidské svobody vzdaluje člověka jeho původnímu poslání.
O zločinné podstatě komunistického režimu hovořím tak dlouze proto, že na nás stále vystrkuje rohy. Komunisté, hrdě se hlásící ke Stalinovu a Gottaldovu odkazu, dostávají díky současné vládní koalici mimořádnou moc znovu ovlivňovat naši současnost, mluvit do zahraniční politiky, do rozpočtu, do mediální politiky i do nápravy křivd, které sami spáchali. Demonstrace jejich nestydatosti je novela ke zdanění náhrad za církevní majetek, který jim nejdřív ukradli a nyní chtějí znovu brát.
Ze všech těchto jejich politických projevů a počinů je patrné, že se nezměnili, že na svých hříších setrvávají a jsou daleci pokání.
Dnes si zde ale připomínáme tragickou událost, která se stala 1. dubna 1962. Vyjadřujeme dík Bohu, že ušetřil tolik životů a že (až na dva trestance) ostatní muklové zůstali uchráněni. Děkujeme Bohu, že je při jejich i tak těžkém údělu uchránil před ztrátou nejvyšší, před ztrátou života.
Katastrofa na Bytízu je událost výjimečná, ale děkuji všem přítomným, že věnovali pozornost mému zamyšlení nad širším rámcem toho, co se zde po celá léta dělo.
Přejme si, aby to už žádná generace našich potomků nemusela zažívat.

Mohlo by se vám líbit...