Vystoupení J. Oberfalzera k projednávanému bodu Zahraniční politika ČR ve vztahu k Čínské lidové republice

Ilustrační foto: pixabay.com

Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jsem nyní trošičku zmatený, protože už čtyřikrát jsem startoval k mikrofonu a mezitím se navršilo mnoho sdělení, která mě motivují k určitému komentáři. Ale když zde byla nadnesena otázka Kosova, musím s lítostí přiznat, že to byla naše vláda vedená ODS, která Kosovo uznala, hluboce jsem s tím nesouhlasil. A stejně tak to byla vláda Petra Nečase, nebo přesně řečeno přímo osoba premiéra Nečase, který se vyjádřil, že vždyť přece co by bylo v Tibetu, byl by to jakýsi teokratický stát, kdyby nad ním – ale to dodávám já – neměla patronaci komunistická Čína.

To jsou z mého pohledu počiny i výroky ostudné a mrzí mě to, přiznávám se zde k tomu zejména jako člen ODS.

Myslím, že debata, kterou tady vedeme, má mnoho rovin a bude dobře, když ji ukotvíme do něčeho praktického, co z ní opravdu může vzejít.

Bylo zde již konstatováno, že Senát není přímým tvůrcem zahraniční politiky. Může se k ní samozřejmě vyjadřovat, může přijímat usnesení, která vládu mohou vyzývat k nějakým postojům či činům. To všechno je svatá pravda. Nejde nám, doufám, o formulaci zahraniční politiky.

Nyní mi dovolte malý osobní exkurz. Nemusím zde v této komoře jistě připomínat, jak celý problém s Tibetem vznikl, v 50. letech Mao Ce-tung vtrhl do tohoto teritoria se zbraněmi utopil individualitu, zvláštnost, krásu a osobitost tohoto teritoria v krvi.

Jeho svátost dalajláma uprchl s velikým štěstím, protože kdyby se mu to nepovedlo, tak dnes nebyl na světě, a možná by to pro mnohé bylo příjemné.

Proč to Číně vadí? Tady zaznělo hezky – stařík, který může vadit tak velkému kolosu, jako je komunistická země. No proto, že to je svědomí, a špatné svědomí nesnášejí ani velcí diktátoři typu Stalina či jiných vůdců.

Čili to je to, co je třeba zničit, paměť, ta překáží každé totalitě.

Měl jsem možnost se s dalajlámou setkat několikrát. Mimochodem, jsem spoluzakladatel nadace Fórum 2000, která pořádá Fóra 2000 od roku 1997. Neslyšel jsem dalajlámu nikdy říct jedinou větu, myslím si vůbec o Číně, natož o postavení Tibetu, o odloučení či samostatnosti. Snaží se samozřejmě, že mu to nejspíš někde v hloubi srdce, na srdci skutečně leží, ale on se snaží šířit mír, lásku, harmonii a altruismus. To jsou jeho poselství.

Nezlobím se na pana ministra Hermana, že ho přijal, proč by ho nepřijal. Myslím si, že bychom si neměli nechat od někoho diktovat. Nemám problém s tím, abychom měli oficiální stanovisko respektu k celistvosti území Číny, to přece proč ne. Nevidím důvod, proč by vláda nezaujímala nějaké konstruktivní stanovisko – a řeknu a myslím to upřímně – zejména k ekonomickému dialogu s Čínou.

Ale proč by nemohl jednotlivý ministr se setkat s takovouto osobností, to nechápu. A to, že Čína na to takto reaguje, je přesně to, proč bychom na to neměli přistupovat.

Prohlášení našich ústavních činitelů vnímám úplně stejně jako mnozí z vás jako demonstraci oddanosti této dálněvýchodní komunistické říši. Takových historických skutků jsme tam měli více. Mně to přijde trapné zejména v čase svobody. Zábavné je, že myslím, že hned druhý den, se objevilo v médiích jakési poselství, nevím přesně, kdo za ním stál, tak já si ho zjednoduším, poselství Komunistické strany Číny, že je hezké, když toto říkáme, ale činy teprve ukáží, jak to myslíme. Čili už jsme hned byli napomenuti, že domácí úkol, slohová práce byla odvedena celkem slušně, ale teď ať následují činy.

Myslím si, že to nakonec je ještě trapnější než samotné prohlášení, že vlastně ani nestačilo toto ponížení.

Nicméně zpátky k věci. Předseda našeho klubu, až se vrátí z tiskovky, na které jsem měl být také, předloží návrh usnesení, které už máte na lavicích. Myslím si, že to je rozumné východisko k tomuto bodu, a sice, že upozorní na to, že skutečnost, že předseda Senátu jako jeden ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů se připojil, i když jenom verbálně, to zde bylo vysloveno, k tomuto prohlášení, je to prostě jeho čin. Myslím si, že to mělo být možná nějak více zdůrazněno a třeba by tento problém nebyl až tak silný. Nečinil tak v zastoupení Senátu a nikdy to také netvrdil. To pozor, abych nerozpoutal nějakou nepatřičnou debatu. Čili on to dal za sebe.

A myslím si, že musíme opět za sebe říct, že se s tím neztotožňujeme a že to tedy bereme také čistě jako jeho osobní postoj a jeho osobní vyjádření. To je smyslem tohoto usnesení, ale nechám to kolegovi, aby to přečetl jménem celého klubu.

Můžeme tady samozřejmě přijímat všelijaké deklarace odlišných politických postojů. Nicméně vrátím se ještě k tomu svému a nevnucuji ho Senátu a také nenavrhuji žádné usnesení v tom smyslu, jako moje srdce vždy stojí na straně ujařmených a na straně ponížených.

A chtěl bych vás ještě upozornit na dva detaily. Jistě to víte, že Čína od té doby, co okupuje Tibet, tak ho systematicky asimiluje, přesněji řečeno počínšťuje, nejenom že zde diktuje místní správu, ale skutečně se stará o to, abych tak řekl postalinsku, aby procento obyvatel čínské národnosti bylo v Tibetu tak významné, že by Tibet už nikdy neměl šanci se nějakým způsobem, aspoň k autonomii, profilovat.

A pak ještě jedna, spíš možná humorná záležitost. Jistě jste také postřehli, je to pár let, že Komunistická strana Číny si už našla svého 15. dalajlámu. O něco později, než tak učinili Tibeťané, přesněji řečeno budhisté. Možná, až bude dalajlámou člen komunistické strany Čínské lidové republiky, tak budeme mít klid. Ale to bylo jen na okraj. Děkuji.