Památce kolegy Karla Šebka

Foto: pixabay.com

V pátek 6. února měl v Neveklově pohřeb bývalý senátor Karel Šebek. Zemřel po těžké nemoci. V kostele i na hřbitově se s ním přišly rozloučit stovky přátel, známých i spoluobčanů. Nechyběly a ni osobnosti středočeské ODS a zejména jeho bývalí kolegové ze senátorského klubu. Za ně pronesl u hrobu zesnulého smuteční řeč senátor za obvod Beroun, Jiří Oberfalzer:

KAREL ŠEBEK,

starosta, krajský zastupitel, senátor.

Dá se o něm říci mnoho a mnoho už jsme také slyšeli.

Vlastně by stačilo konstatovat jediné:

byl to dobrý člověk.

Poctivý, skromný, prostý, opravdový.

Víra v Boha, dobrá výchova a úcta k tradici, zodpovědnost za svůj vlastní život a za své činy, to byla jeho klíčová vodítka na cestě, kterou nedávno završil.

Stojím tu ovšem nejen jako jeho kamarád, ale také jako kolega ze senátorského klubu a středočeského sdružení Občanské demokratické strany, jejímž byl zakládajícím členem, a nemohu proto opominout, že byl také politik, a už vůbec ne to, jaký byl politik.

Jako slušný člověk přijal své angažmá v jedné z nejvyšších ústavních institucí země s těmi nejlepšími předsevzetími. Přinesl tam své zkušenosti, svou moudrost i svůj charakter. Působil zde podle nejlepšího svědomí, podpořil řadu užitečných změn zákonů a některé také sám inicioval.

Trápil se ovšem i stinnými stránkami politiky, a proto ve svých vyjádřeních vždy apeloval, aby se rozlišovalo mezi politikou jako úsilím vést věci naší společnosti k lepšímu a politikou jako nástrojem vlastního prospěchu k realizaci sobeckých zájmů.

Citoval slova T. G. Masaryka: „Demokracie je systém pro lidi slušné a vzdělané.“ A dodával, že vůči těm ostatním není demokracie sama od sebe dost imunní a záleží na nás všech, zda ji uhájíme a jakou jí dáme tvář.

Je obvyklé, že lidi skromné a tiché, jako bychom za jejich života neviděli, pořádně neslyšeli. Jsou tak spolehliví a samozřejmí, že si jich snad není třeba zvláště hledět, je na ně totiž naprostý spoleh.

Oni nehalasí, když poctivě pracují, nestaví na odiv své dobré skutky. Věří, že dobro je samo o sobě oceněním pro toho, kdo je koná nebo mu i jen napomáhá.

Když v roce 2012 neobhájil svůj mandát, bral to věcně jako jakoukoli jinou změnu ve svém dosavadním profesním životě. Napsal tehdy na svůj web: „Myslím, že v Senátu po mně zůstane dobrá stopa nejen ve stenografických záznamech z jednání, ale i v myslích těch, kterým jsem za dobu svého výkonu funkce dokázal pomoci.“

A bylo pro něj zcela typické, že když dokončil svou senátorskou misi, radoval se především z toho, že při ní nepřišel o jediného kamaráda. Není divu  – zůstal totiž stejný.

My, jeho bývalí kolegové, si Karla pamatujeme jako bezvadného, veselého kolegu, přátelského parťáka, ale také jako výborného fotografa, vypravěče veselých či absurdních zážitků i jako výstižného glosátora veřejného dění. Ať mluvil na plénu Senátu nebo psal komentáře do novin, vždy pracoval s vtipem, nadhledem a zdravou selskou rozvahou. Dovedl i pohotově a úsměvně veršovat.

Nikdy však nebyl ve svých projevech povrchní ani laciný a už vůbec ne vulgární. To by si jako člověk, který ctí vyšší principy, nikdy nedovolil. Říkal:  „V mém postoji ke světu má přední místo slovo pokora,“ a dodával: „Každý člověk je svým způsobem jedinečný, a pokud se jako člověk chová, má cit a svědomí, je hoden obdivu a úcty.

Tak jako není malých rolí na divadle, není možné říci, že některý lidský osud je jen »obyčejný«.“ Ten Karlův byl – relativně vzato – krátký, ale rozhodně nebyl obyčejný a už vůbec ne marný.

Vychoval čtyři děti, významně se podílel na zvelebení svého města. Přispěl svým vlastním dílem i příkladem ke slušné a odpovědné politice nejen na obecní úrovni, ale i na krajské a celostátní. Žil a pracoval tak, aby mohl kdykoli bez výčitek svědomí odejít.

To ostatně napovídá i jeho oblíbený citát anglického myslitele Francise Bacona: „Nehledej velké bohatství, ale jen takové, jakého můžeš nabýt spravedlivě, užít střídmě, rozdat vesele a opustit klidně.“

Myslím, že jemu se to povedlo. Jemu tam na pravdě Boží teď už nic nechybí, ale ON nám tady bude chybět napořád.

Karle, buď s Bohem a děkujeme ti za vše.

Mohlo by se vám líbit...