Jak se připravují letošní Letorosty

Letos proběhne již šestý ročník berounského festivalu Letorosty. Jak se zrodila myšlenky festival organizovat?

Jiří Oberfalzer: Hledal jsem příležitost pro založení nějaké tradiční akce, která by byla spojena s mým jménem. Všiml jsem si, že na Berounsku, či spíše přímo v Berouně, chybí jedna velká open air akce pro širokou veřejnost. Zaměření na rockovou a folkovou hudbu mui přišlo nejvhodnější. Zbývalo jen najít pro festival nějaké vyšší poslání, a tím je charita. Jinak by ho mohl pořádat jakýkoli promotér.

I letos slibuje dramaturgie festivalu Letorostů velmi zajímavé obsazení kapel a interpretů – prozraďte nám prosím alespoň některé účastníky, kteří se v září na festivalu v Berouně objeví.

Budou to kapeyly takových jmen jako  Black Hill, Gipsy.cz, Vypsaná Fixa, PSH, Anna K, Wohnout , Visací zámek a možná ještě nějaké překvapení.

Většina festivalů se profiluje typem hudby, kterou nabízí svým návštěvníkům. Je nebo byl festival Letorosty zaměřen na konkrétní hudbu? Podle jakého klíče se protagonisté dostávají do programu?

Snažíme se držet v širokém rozpětí folk-rock-ethno a pokud možno v širokém proudu, aby byl festival přitažlivý pro co nejpočetnější publikum.

Od loňského léta je vstup na festival zdarma. Dříve se část výtěžku ze vstupného vždy použila na konkrétní charitativní akce ve středních Čechách. Od minulého roku se však vstupné nevybírá, ale Vy stále zajímavé kulturní a sportovní akce v regionu podporujete i za pomoci stejnojmenného nadačního fondu. Jak se daří shánět na jejich podporu i nadále finanční prostředky?

Festival už dlouho na charitu nevydělával. Zrušením vstupného jsme museli reagovat na klesající návštěvnost. Předloni přišlo jen okolo dvou tisíc lidí. Vstupné už pokrývalo jen náklady na jeho výběr a ním spojenou ostrahu. Loni naopak přišlo (zdarma) téměř sedm tisíc. Snažíme se vydělat na konzumaci a získávat prostředky od sponzorů. Je to ale rok od roku těžší. Letos je to úplný horor, tak nám držte palce.

Kromě Letorostů se aktivně zapojujete do ochotnického života v Poberouní. Několik let účinkujete v muzikálu Noc na Karlštejně nebo v Postřižinách. Se souborem tvořeným profesionálními i amatérskými herci objíždíte republiku. Účastníte se Královského průvodu. Letos jste se zapojil do projektu vznikajícího profesiálního divadla ProDivadlo z Dobřichovic, se kterým jste nastudovali představení „Ať žije Shakespeare!“. Námět k této hře jste Lence Loubalové, režisérce ProDivadla, přinesl Vy. Čím Vás hra podle Ephraima Kishona s původním názvem „Byl to skřivan“ zaujala?

Je to zdramatizovaný Čapkův apokryf o tom, jaké by to bylo, kdyby Romeo a Jůlie přežili. Jejich manželství po 30 letech vykazuje všechny vady a směšnosti, jaké si v běžných „unavených“ vztazích umíte představit. Je to krásná, nesmírně vtipná a velice inteligentní hra. Pro úplné porozumění vyžaduje, abyste znala ty největší Shakespearovy hry. Občas jsem v publiku cítil určité neporozumění, ale většinové ohlasy byly pozitivní. Měli bychom toto představení uvést ještě dvakrát v Lesním divadle na přelomu července a srpna. Ale pozor, pod názvem „Ať žije Shakespeare!“

Připravujete ještě letos s ProDivadlem nebo s ochotníky nějaký nový divadelní kus, na který byste naše čtenáře rád pozval?

Já mám letos pauzu. Petr Říha s DDS chystá muzikál Zvonokosy (na začátek července) a Lenka Loubalová nějaký pohádkový projekt. Já chci zkusit zrežírovat jednu komedii od Raye Cooneyho. Text je skvělý, ještě hledáme jednoho dva herce k úplnému obsazení. Zkoušet začneme někdy na podzim a koncem února příštího roku bude premiéra. Tak se budu těšit na vaši návštěvu.

Děkuji za rozhovor a přeji krásné léto.

Barbora Tesařová, Dobnet Zpravodaj 6/2011

Mohlo by se vám líbit...