Proč půjdou dnešní třicátníci do důchodu v 67

Protože podle demografických prognóz by bez této změny byl v roce 2050 poměr pracujících a starobních důchodců 1:1. Průběžný systém financování důchodů by se zhroutil. To je strohý a nepříjemný fakt, který se nám jistě nelíbí, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.

Sociální demokraté se tomuto řešení brání a v Senátu návrh zákona zamítli. Chtějí hledat řešení ve vyšším zdanění bohatých. To je sice leckomu sympatické, ale jde o pouhý trik. Bohatých je totiž málo na to, aby uživili všechny potřebné. Největším zdrojem daňových příjmů je střední vrstva obyvatel. A ta už je zatížena daněmi a jinými odvody a poplatky více než dost.

Zvyšuje se průměrný věk dožití a také věk, kdy je ještě člověk schopen ekonomické aktivity. „Ale co když se věk přestane prodlužovat?“ namítal například předseda Senátu Milan Štěch a upozornil také na různé epidemie a jiná nebezpečí pro délku dožití. Na to jednoduchá odpověď: schéma prodlužování důchodového věku se může kdykoli celkem operativně zastavit.

Proč tedy nepočkat? Mladí lidé musí  vědět, jakou mají perspektivu. Pokud se situace zlepší, budou mile překvapeni. Proč je však udržovat v představě, že půjdou do důchodu v 65 a pak je, až jim bude třeba 60, nemile zaskočit dalším odkladem, když se potvrdí, že odhady byly správné a bude to nezbytné.
A ještě perlička. Evropská komise, které právě sociální demokraté tolik fandí, ve stejný den, kdy odmítli malou důchodovou reformu, vyjádřila nespokojenost s pomalým tempem zvyšování důchodového věku v ČR. Jak ukázalo Řecko, je to jeden z největších rizikových faktorů pro národní ekonomiku.
(Pro info: ročníky 1953 půjdou do důchodu v 63 letech, 1959 v 64, 1965 v 65, 1971 v 66 a 1977 a později v 67 letech)

Pro ECHO červen 2011, Jiří Oberfalzer

Mohlo by se vám líbit...