ROZHOVOR: Klausův podpis Lisabonu by znamenal velezradu

Proč podle vás Lisabon omezuje naši suverenitu? 

V mnoha velmi citlivých oblastech, jako je imigrace, energetika a doprava, se ruší právo veta České republiky a můžeme zde být přehlasováni ostatními státy. Názor českého lidu tedy bude obejit. Evropská unie nám sem do České republiky například podle své vůle bude moci posílat imigranty, i když my budeme proti tomu protestovat. A je jasné, že takovým státům, jako je třeba Francie, které samy mají problémy s přistěhovalci, to bude velmi vyhovovat. Do primárního práva je také zanesen princip nadřazenosti evropského práva nad právem českým. Nadřazenost práva je podle mě další typický znak státnosti. Lisabonem vzniká společná zahraniční a bezpečnostní politika. To je další symptom vzniku bruselského superstátu, který bude nadřazen jednotlivým provinciím, jednou z nichž bude naše Česká republika. Dalším prvkem státnosti je Charta základních práv EU, která bude nadřazena chartám jednotlivých států, tedy de facto jejich ústavám, protože listiny práv bývají součástí ústavního pořádku suverénních států. Rovněž vzniká nová Evropská unie, která je odlišná od té, do které jsme vstoupili. Ta bude mít právní subjektivitu a zakládá nové občanství EU. Proto také bylo legitimní otázkou, zda by se o de facto vstupu do takové nové unie nemělo konat referendum.

Máte už nějaké obrysy toho podání? Co tedy bude konkrétně obsahovat?

Určitě se chceme dotknout otázek nejasné definice kompetencí, jakýchsi zadních vrátek, která dovolují Evropské unii konat i mimo rámec jí svěřených pravomocí, pokud to bude v zájmu jejích cílů. Ty definuje Lisabonská smlouva jako mír, hodnoty EU a blahobyt. Hodnotami unie jsou opět takové všezahrnující obecné kategorie jako je svoboda, spravedlnost, lidská práva a podobně. To vytváří tak široký rámec pro aktivity unie, že nelze nijak předem odhadnout, co vše tedy bude unie rozhodovat sama. Takové nejednoznačnosti a z nich vyplývající nepředvídatelnost tak to jsou podle mě silné důvody pro pochybnosti, zda je takový text slučitelný s naším ústavním pořádkem.

Jste spokojen s novelizací jednacího řádu sněmovny, který upravuje problematiku takzvaných passarell a který umožňuje, aby byly ústavní pravomoci našeho státu předávány do Bruselu nadpoloviční většinou, a ne ústavní většinou? Není takový zákon neústavní?

Řekl bych přinejmenším, že takový zákon prolamuje ústavnost. Umožňuje totiž oslabovat ústavní principy rozhodováním na úrovni běžných zákonů. Passarelly totiž umožňují jednoduché odevzdávání dalších oblastí naší svrchovanosti do režimu většinového hlasování. Schvaluje je jednomyslně Evropská rada, tedy fórum prezidentů nebo premiérů členských zemí. Souhlas s hlasováním pro našeho předsedu vlády by tedy podle mě měl být vysloven určitě ústavní většinou. Do úprav jednacího řádu navíc nebyla zahrnuta oblast trestního práva a spravedlnosti. Naše svrchovanost v těchto věcech tedy bude záležet jen na vůli předsedy vlády a parlament bude obejit.

Musí podle vás prezident republiky podepsat Lisabonskou smlouvu?

Nemusí. Ústava ho činí hlavním a tedy konečným aktérem ratifikace. Parlament vyslovuje souhlas či nesouhlas s ratifikací mezinárodních smluv. Pokud parlament vysloví nesouhlas, nemůže prezident konkrétní smlouvu podepsat. Pokud ale parlament vysloví souhlas s ratifikací, konečné rozhodnutí o ratifikaci či neratifikaci je v rukou prezidenta a je pouze na něm, jak se rozhodne.

Čili asi nesouhlasíte s tím, že by prezident Klaus spáchal nepodepsáním Lisabonské smlouvy velezradu, jak tvrdí například senátorka ČSSD Alena Gajdůšková. A nakonec nemohlo by to být spíše naopak?

Velezrady se prezident republiky podle zákona o Ústavním soudu dopustí, pokud jedná proti svrchovanosti, celistvosti nebo demokratickému řádu republiky. Lisabonská smlouva významně omezuje naši svrchovanost. Dá se tedy říci, že by se prezident velezrady dopustil podpisem Lisabonské smlouvy. Jen bych zde rád připomenul to, že sám velký obhájce socialistického Lisabonu Jiří Paroubek přiznal, že pokud tato smlouva vejde v platnost, tak 90 procent zákonů platných v České republice bude pocházet z Bruselu. To je fakt, o kterém se málo ví. A jestli toto neznamená omezení či zánik suverenity, tak co tedy?

Co říkáte tomu, že někteří vaši kolegové z ODS hlasovali pro Lisabonskou smlouvu, ačkoli usnesení kongresu ODS říkalo, že hlasovat pro Lisabon je eventuálně možné až potom, co by byl schválen radar? A ještě starší a dodnes platné usnesení, které prosadil Hynek Fajmon, dokonce říká, že kongres ODS jako nejvyšší demokratický orgán strany zakazuje politikům ODS přenos pravomocí České republiky do Bruselu?

Usnesení posledního kongresu mělo charakter doporučení. Také říkalo, že rozhodování o ratifikaci ponechává na klubech v Senátu a v Poslanecké sněmovně. Starší usnesení předminulého kongresu přenos pravomocí výslovně zakazovalo. Toto usnesení porušili naši zástupci při vyjednávání konečného znění Lisabonské smlouvy a při jejím podpisu. Kongres, který pak následoval, ale vyslovil souhlas s jejich postupem. Ačkoli se tato tři po sobě jsoucí usnesení navzájem neruší, jistě cítíme, že se vylučují. Spíš si kladu otázku, jakou hodnotu mají tyto výroky nejvyššího stranického orgánu, když nemají žádné praktické důsledky. To bychom si měli v ODS říci.

Například Jan Zahradil argumentoval tím, že Lisabon je nutno schválit kvůli tomu, aby nepadla vláda a nebyl potopen radar. Jak si vysvětlujete, že senátoři ODS hlasovali pro Lisabon, aniž by tím zachránili udržení vlády a nezískali tím ani radar?

Že to všechno byly jen výmluvy, alibi, které mělo zdůvodnit, proč smlouvu schválíme. Za cenu jakýchsi vyšších hodnot. Ty postupně odpadly a ukázala se pravda ve své nahotě, že současná ODS nemá odvahu držet se svých dřívějších zásad.

Například předseda Senátu Přemysl Sobotka ihned po irském referendu prohlásil, že Lisabonská smlouva je mrtvá a že se v České republice nemá hlasovat minimálně do té doby, než by Irové případně změnili názor. Není jeho hlasování pro Lisabon názorovým veletočem?

Zdá se, že názor změnil. Já souhlasím s tím jeho dřívějším postojem. Irské referendum ukončilo ratifikační proces. Ostatní členské země, které ještě neratifikovaly, by měly své rozhodování přerušit a počkat, zda Irsko bude chtít zopakovat referendum nebo ne. Tím, že děláme, jako by se nic nestalo, říkáme, že si Irové musí vyřešit svůj problém, to je pro mě výrazem v uvozovkách „pokročilé“ demokracie vládnoucí v Evropské unii.

Je taková strana, která porušuje svá vlastní usnesení kongresu a svůj vlastní dlouhodobý program pro voliče důvěryhodná?

Těžko může být. A pocítíme to brzy.

Koho má tedy podle vás volit pravicový volič, který si nepřeje centralizaci moci v Bruselu a který je zklamaný hlasováním poslanců a senátorů ODS o Lisabonu?

Takový volič musí volit strany, které svůj odpor k Lisabonské smlouvě jasně deklarují a lze jim to zatím věřit.

Co Strana svobodných občanů Petra Macha? Není to alternativa pro eurorealistické voliče ODS?

Je více nových stran, které nabízejí pravicovou politiku a euro-obezřetný postoj. Nebudu jim ale dělat reklamu.

Co si myslíte o jistých námluvách mezi Václavem Havlem a ODS? Není to důkaz toho, že z ODS se stala „pravdolásková“ strana a druhá Unie svobody, jak říká třeba bývalý čestný předseda ODS Václav Klaus?

Václav Havel se ODS nepřiblížil, je to tedy přesně naopak, ODS se přiblížila jemu. Ztráta jasných obrysů politiky a srozumitelných a předvídatelných postojů je první signál nástupu na cestu k bezvýznamnosti podle vzoru některých dřívějších nečitelných politických subjektů.
Postoje, názory a hlavně skutky jsou dokladem užitečnosti strany. Ztratí-li strana schopnost přesvědčit o své užitečnosti, ztrácí voliče.

Vy jste řekl, že momentální stav vnitřní prázdnoty ODS je dílem současného vedení že neumíte pochopit, že se tomu strana jako celek podvoluje. K jaké změně by podle vás mělo dojít. Mělo by tedy dojít ke změně vedení a radikálnímu návratu strany ke kořenům? Vidíte nějakého lídra, který by mohl nahradit Mirka Topolánka?

Čas pro změnu už byl. Nedošlo k ní. Teď jsme před volbami, rozhodně není doba na vnitřní boje ve straně. Vidím především, že stojíme před nebezpečím, že na podzim bude Poslanecká sněmovna složena jen ze tří stran a my budeme v menšině. Proti tomu bychom měli napřít svoji energii.

Zdroj: Lukáš Petřík, Neviditelný pes
Vyšlo v Parlamentním zpravodaji 7. srpna 2009
Šéfredaktor EUportal.cz a editor EUserver.cz