Budova Národní knihovny na Letenské pláni se může stát novým vkladem do pokladnice pražské architektury

Letenská plán Metronom foto wikipedia.org

Jestli něco činí Prahu krásnou a neodolatelnou evropskou metropolí, pak je to její historická část. Její půvab je dán zejména tím, že není architektonicky jednolitá. Stavební slohy Prahou procházely tak, že se navzájem prorůstaly, nikoli střídaly. Vznikla tak přívětivě působící koláž napříč časem a hlavně nad ním.

Běžně potkáváme v těch nejhistoričtějších lokalitách Prahy tři, čtyři i více stavebních slohů, jako bychom se pohybovali v učebnici architektury. Secese vedle baroka, klasicismus a funkcionalismus, kubismus, renesance i art deco, gotika a zase rondokubismus se střídají v nepravidelném rytmu, většinou však s velkým citem pro vyváženost prostředí a proporce daného prostoru.

Současná doba zatím přispěla málo skutečně hodnotnými stavbami, které mají šanci setrvat v klenotnici pražské architektury. Tančící dům na Rašínově nábřeží, Europalác na Václavském náměstí, budova Metrostavu v Libni, možná i administrativní budova ve tvaru lodní přídi na Rohanském ostrově. Je jen málo projektů, které mají odvahu oprostit se od konvenčních stereotypů a přidat do pražské mozaiky nějakou úplně novou hodnotu.

V pátek byly zveřejněny výsledky mezinárodní soutěže na projekt budovy Národní knihovny. Zvítězil návrh britského studia Future Systems, vedeného architektem českého původu Janem Skalickým. Má podobu jakési pochodující améby, měňavky – jako kapka vazké hmoty, která ožívá. Supermoderní architektura, která pracuje s absolutní nepravidelností, naprostou křivolakostí tvarů a forem.

Je to projekt odvážný, ale krásný. V pohledu od Sparty bude pozoruhodným komplementem (nikoli konkurentem) k obrysu Pražského hradu s katedrálou sv. Víta. Obklopen zelení Letenské pláně bude objekt knihovny působit přívětivě, až přírodně – jako takový krotký, mírumilovný, a tedy vítaný vetřelec.

Musím pochválit především představitele hlavního města Prahy, že našli odvahu investovat do špičkového díla na světové úrovni a umožnili tak, aby v příštích letech vznikla další pozoruhodná architektonická atrakce našeho nádherného hlavního města.

P.S.

Bývá zvykem mluvit jen o vítězích, ale musím se svěřit ještě s jednou radostí. Mezi 355 podanými návrhy se jako třetí nejlepší umístil návrh českých tvůrců Petra Buriana, Petra Hájka, Tomáše Hradečného a Jana Šépky z ateliéru HŠH architekti. To je mimořádný úspěch v takové mezinárodní konkurenci a prosím pány, aby přijali moji gratulaci.

Jejich návrh, který bych pojmenoval kapka rtuti, je navíc z mého pohledu nejinvenčnější mezi těmi finálovými a je mi skoro líto, že nebyl vybrán. Pro objekt takového charakteru a tvaru a s takovou schopností neagresivní dominance se už v Praze mnoho míst nenajde. Podívejte se sami na http://www.nkp.cz/tisk/soutez/index.htm.

A ještě jedna drobnost – architekt Tomáš Hradečný je členem správní rady Společnosti Petra Parléře, které předsedám, a také členem hodnotitelské rady ceny Patra Parléře, jejíž pátý ročník se v těchto dnech otevírá (www.cenapp.cz). Cena se snaží přispívat ke kultivaci veřejných prostranství českých měst. Arch. Tomáš Hradečný je velice odpovědným aktérem našeho projektu. Jemu proto gratuluji dvojnásob a zároveň i děkuji za skvělou spolupráci.

Mohlo by se vám líbit...